Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Praha - Londýn na kole 1: Přípravy

Co mě to popadlo? Vždyť nemám ani kolo. Poslední kolo mi ukradli loni z garáže (moje zabezpečení stálo upřímně pěkně za hovno). Další kolo, co jsem měl (nebo ještě stále mám) je laciná skládačka, která je nejspíš doteď zamčená u zábradlí na chodbě v domě ve Velehradské ulici. Nejdříve jsem ztratil klíče od zámku a po několika pokusech s pilkou na železo jsem ztratil i vůli to řešit.  No a kolo, co jsem měl předtím, mi ukradli taky. Bylo zamčené u kavárny na Náměstí republiky, zatímco se mě kamarádka s manželem pod záminkou přátelského setkání pokoušeli naverbovat do podvodné investiční firmy.  Bylo pátého Února 2021. Přicházela k nám britská varianta covidu a já slavil narozeniny připojený ke Skypové hospodě. Všichni jsme v té době snili o cestování, které nebylo možné. Už kdysi jsem chtěl podniknout nějakou zajímavější cestu. Idálně na kole. Ideálně sám. Když mi bylo 15 a dostal jsem nové kolo, tak jsem podnikatel výlety po okrese Bruntál. V 16 jsme poprvé vyrazili za hranice, do Pols
Nejnovější příspěvky

Rozum jako rozšíření přecitlivělého mozku

Někdo je pro vás ideální protějšek, ale když tam nejsou pocity, tak z toho nebude vztah na celý život. A pak se zamilujete do úplného idiota nebo idiotky a nemůžete si pomoct. Nebo to dá aspoň hodně práce se v tom pocitu neutopit.  Výběr partnera je důležité rozhodnutí v životě. A rozhodují tam hlavně pocity.  Můžeme tedy vůbec chtít aby v méně důležitých věcech, jako třeba kterému modelu fungovaní světa budete věřit, rozhodovala fakta? Ještě než se rozepíšu, tak si pojďme definovat co myslím pojmem fakta. Fakta nejsou 100% , ale jsou hypotézou, která se za velké podpory rozdílných důkazů zdá mnohem více pravděpodobná  než hypotéza jiná.  Fakta jsou méně než pocity Takto funguje mozek, nakonec rozhoduje pocit a fakta ho buď mohou ovlitnit nebo ne. Pokud mi nevěříte, je o tom spousta knih.  Pokud se vám nechtějí číst knihy a stačí vám facebookové příspěvky, pak Vám říkám, že jste ztraceni, ale ten příspěvek už mám skoro napsaný.  Pohodlná lež vždy vítězila nad nepříjemnými fakty. Alespo

Demonstrace Milion Chvilek pro demokracii

Rozdělení společnosti Blíží se opět výročí 17. listopadu a zítra náš čeká demonstrace na Letné. Ačkoliv bude poklidná, bude to opět střet dvou perspektiv. Na straně protestujících budou lidé hájící morálku, bojující za svobodu. Budou to slušní lidé, kteří chtějí, aby se v naší zemi žilo dobře, abychom respektovali práva menšin, starali se o přírodu a byli k sobě ohleduplní. Většina z nich bude mít vystudovanou vysokou školu. Odhaduji, že spíše humanitního než technického zaměření. Ovčáček je nazve agresivními křiklouny. Babiš bude psát o koncertě. Zeman bude v lánech zapalovat svíčku. Předseda Hospodářské komory těm lidem vzkáže, že by si měli najít normální technickou práci. Lidé v regionech nebudou chápat, proti čemu se demonstruje, vždyť už je přece líp. Rozdělení společnosti Často se říká, že dělení na levici a pravici a přestává platit. Že dnes jde o střed konzervatistů s progresivisty. Já to vnímám jako střed modernismu s post-modernismem. Moderní svět věří ve vědu, v ekonomický

Víra nezmizela, víra se proměnila

Pokládám se za ateistu. Možná agnostika, protože víru druhých nechci zpochybňovat. Uvědomil jsem si totiž, že to v co věřím já, je totiž velmi podobné náboženské víře. Náboženství je podle Erricha Fromma, německého sociální psychologa, iracionální vírou. Bůh jako všemocná bytost a to největší dobro nedává v dnešním světě smysl. Smysl náboženství dávalo, když jsme neznali přírodní zákony a potřebovali si vysvětlit důvod nějaké pravidelnosti v našem světě. Díky tomu lidé mohli fungovat. Podle symbolů se identifikovali s ostatními a spolupracovali. Měli něco, co je spojovalo. Když se potkala dvě odlišná náboženství, často to způsobilo konflikt. To však nic nemění na tom, že víra způsobila mnohem více sounáležitosti než konfliktů. Fromm mluví také o druhém typu víry, nazývá ji racionální. Já bych ji nazval spíše vírou informovanou s neznámou proměnou. Od narození poznáváme jak funguje svět. Zjišťuje, na co se můžeme spolehnout a komu věřit. Formujeme si nějaká očekávaní od světa, od s

Co píšu

Zkoušel jsem meditovat, vlastně jsem to kdysi i praktikoval několik měsíců. Nádech výdech, vyruší vás myšlenka, necháte ji běžet a opět nádech, výdech. A pak se ta samá myšlenka vrací pořád. Nemůžete se jí zbavit. Přiručky říkají, že si ji máte označit, tak jsem si ji označil. Aha myšlenka, jak jí budu říkat? Co třeba myšlenka číslo 1, číslo 2. No když už jsem měl je měl očíslované, tak jsem se přistihl přitom, že je začínám řadit za sebe. Tak třeba 1,2,3,4. A nebo začnu 4? A je to ještě vůbec meditace? Potřebuji do ruky klávesnici. To je pro mě jediný způsob jak ty myšlenky, které mi poletují v hlavě trochu zklidnit. Nebo je úplně uklidit. Dát jim řád. Některé vystavuji na vitrínu, některé zamykám do trezoru. Ale musím je napsat, jinak nevím kam patří. Píšu si deník, občas. Píšu útvary, který říkám poezie, ačkoliv se vůbec nerýmují, ale aby to byla próza jsou moc krátké. Píšu možná mini román, nebo jak bych to nazval. Zatím je to spíše spletenec epizod, které bych se snad ani n

Co má v životě smysl

Většina z nás hledá smysl života, zkouší různé práce, různé koníčky, čtou o tom knihy, sledují videa na Youtube, vzhlíží k těm co ten smysl našli. Někdy jej najdou, ztratí a pak hledají znovu a nebo na to rezignují. Někdy se ten smysl objeví sám. A to jsou naši potomci, bez nich by totiž naše snažení o něco nemělo smysl. Pro koho bychom to přece dělali? Jan Sokol mluví o “Dluhu života.” Život a všechen komfort nám byl dán, sami jsme o o něj nepřičinili. Měli bychom jej podle něj brát jako dluh, který musím splatit těm co přijdou po nás. Dát jim život a předat svět v lepším stavu než jsme dostali my. Švédský filosof a matematik Nick Bostrom tvrdí, že jsme možná poslední generace lidstva jak ho známe. To co přijde po nás bude nějaká forma superinteligence, jako další stupeň evoluce. Je i tak naší povinností předat jí lepší svět? Nebo ji pomoct vytvořit? V tom hledaní smyslu nám pomáhá češtině. V angličtině to mají se slovem “Meaning of life” složitější. Mean je něco znamenat, něco z

Hranice v diskuzi

Ohrožená liberální demokracie Liberální demokracie a tolerance je vždy ohrožena už z definice.  Je totiž často tak moc liberální, že dovolí svoje vlastní zničení. Proto se pořád hledají hranice svobody slova, hranice regulace. Jak však bránit liberální demokracii, aby ještě byla liberální? Na tyto otázky odpověď neznám. Co mě víc zajímá jsou hranice v běžné diskuzi mezi lidmi. Jak moc tolerovat netolerantní názory? Jak stanovit hranice toho, co je odlišný názor, který mám vyslechnout ,a kdy už to je přes čáru. Je to těžké určit. Končí diskuze tehdy, když někdo nazývá muslimy muslimáky nebo když někdo by nejraději vzal volební právo lidem, co neplatí daně? Může někdo říkat , že voliči SPD jsou všichni idioti. Je možné se veřejně radovat nad chřadnoucím prezidentem? Máme druhému za tento názor hned nadávat, mazat, blokovat nebo ho dokonce přesvědčovat? Přesvědčili jste snad někdy někoho? Já nikdy. Možná jsem jen málo přesvědčivý, ale stejně si myslím, že druhého často v jeho názorech